Elinka

,,Ahoj. Jak se jmenuješ, teto? Ja ti svoje jméno říct neumím. Vlastně ti vůbec nic neumím říct. Ani tobě, ani mámě, ani tátovi. Ale to je fuk, budeme si hrát, jo

Táta mi říkal, že tu máte hernu. Ale že tu máte bazének s míčkama, to teda nevěděl. To je paráda! Vážně je pro dnešek jenom můj? Hurá! Pojď, vezmu tě za ruku a budeme v nich spolu hrabat, jo? Tolik míčků jsem ještě nikdy neviděla. Táta si támhle u stolku povídá s tetama, pije zase to svoje kafe. Mně to hrozně smrdí, tobě taky?

Taky zas vykládá, jak ho zlobí, že už jsem uměla pít z hrníčku a teď to zas neumím. Ale to není vůbec žádná pravda. Ja z něj pít umím. Jen se mi prostě někdy nechce, víš?

Ale táta je fajn, nevydrží dlouho bručet. Chceš říct tajemství? Já vím, že to jen hraje, že se zlobí. Já už to na něm poznám, ale neříkej mu to.

Víš, na co jsem taky přišla? Hrozně se mu líbí, když nasadím vysoký hlásek a pípám jako ptáček.To mi pak říká: ,,Udělej malý hlásek." Je to legrační, to přece není malý hlásek, ale vysoký hlásek! Ale my tomu s tátou říkáme malý hlásek. Líbí se ti to? Mně jo.

A ještě víc se mi líbí tady ty vaše míčky. A támhleten stan. A tunel. A co to ještě je tam v těch poličkách...Já se na to pak podívám. Ale teď si na chvilku opřu hlavu. Lehnu si přímo tady, jo? V míčkách jsem ještě nikdy neležela. Řekni tátovi, že si klidně může dát ještě jedno kafe. I když smrdí.

Nene, já nespím, hned si zas budeme hrát. To je prima, že jsme si tak popovídaly. I když jsem ti nahlas vlastně nic neřekla. Anebo řekla? Asi jo. Jak jinak bys to teď všechno věděla, viď."