A tak tančím

Proč! Proč vaše dítě pořád tak hrozně ječí? Proč ječí, když jiné děti neječí? Proč nemluví? Všimli jste si vůbec, že nemluví? A zrovna vaše dítě. Vždyť vy dva mluvíte skoro pořád. Přijde vám to normální? A to víte, že děti v tomhle věku už mluví...Co jste tomu vašemu nebožátku udělali, že nemluví. To není normální. Vy nejste normální. Vaše dítě není normální. A čí je to chyba? Čí?

Stop! Už dost! Vypínám zvuk. Vypínám svoje uši. Neslyším žádnou z těch obludných otázek, kterými nás bombardují naši rodiče, příbuzní, sousedi, blízcí lidé, cizí lidé i nelidé.

Naše dítě nemluví. A představte si, že jsme si toho doma všimli. Víme, že je jiné. A čí je to chyba? Čí?

Naše dítě miluje tanec. Stačí jakákoliv melodie, zvedne ruce nad hlavu a tančí. Nespočítám už, kolik nocí jsem probrečela, že nemluví. Že pořád ječí. Už mi došly slzy.

A tak tančím. Tančíme spolu, ruce nad hlavou. A když přijde manžel domů a ptá se, co jsme celý den dělali...vidíš, ne?

A tak tančím. Ještě nějaká otázka?